Kunětická hora a blízké okolí

Poměrně úzký pruh sníženého území Moravské Brány byl využíván od pradávna jako důležitý evropský dopravní koridor ve směru sever - jih. Od starověku vedly zde prvé kupecké stezky a s rozvojem obchodních styků přibývaly důležité dálkové cesty. Jejich stav ovšem neměl mnoho společného s dnešním pojmem silnic, nešlo o cesty v pravém smyslu slova. Jejich povrch byl nevalný a ještě do 13. století to byly stále jen "zemské stezky". Byly neudržované a v období dešťů nebo v zimě byly jen obtížně sjízdné. V mnoha případech šlo jen o určitý vytýčený všeobecný směr, jakýsi koridor, v němž se pohybovaly obousměrně koňské povozy. Teprve s rozsáhlou kolonizací území na sever od Hranic dochází k podstatným změnám. Od původních pohraničních hradů se obchodní spojnice přesunují k branám nově založených měst. Oblastí, jehož území můžeme chápat alespoň z části v širším pojetí jako "Kravařsko", vedly od nepaměti dvě důležité cesty. Jedna z Uher do Slezska spojovala Vsetín, Valašské Meziříčí, Hranice, Nový Jičín, Fulnek, Hradec n. Moravicí a Opavu. Druhá z Rakouska přes Olomouc, Hranice, Nový Jičín, Ostravu a Fryštát (Karviná) na Těšínsko.
Významnou úlohu měla při vývoji cestní sítě fojtství : všechna byla umístěna na křižovatkách cest, při jejich počátku nebo na jejich koncích. Byla zde vždy připravena ubytovna a hostinec s možností stravování. Často byla při fojtstvích zřizována i panská mýta.
Při vývoji dopravní sítě hrála asi v počátcích osídlování území Poodří významnou úlohu osada v místě dnešní obce Vražné (doklady osídlení již z 9. a 10. století). Další vývoj obchodních cest se později přiklonil k Novému Jičínu, který se stal ústředním bodem dopravy (dopravním uzlem) a obchodu celé oblasti. Zajímavou speciální spojnicí byla tak zvaná Volská cesta. Nešlo v pravém smyslu slova o cestu, ale o vytýčený směr - koridor, v němž byla hnána stáda skotu, většinou volů, z oblasti Haliče do Vídně. Z dnešního pohledu to byly vlastně "živé" konzervy, neboť zvířata, určená už v místě původu k porážce, bylo nutno "dopravit" do místa spotřeby na vzdálenost, která porážku a zpracování masa v místě vylučovala. Pro přemísťování stád bylo nutno volit území, které po celé vegetační období roku skýtalo zvířatům dostatek pastvy a vody a zároveň bylo nutno je oddělit od sítě vlastních dopravních cest. Poodří splňovalo přesně nároky na tuto "přepravu", neboť zde až do nástupu socializace převažovaly louky a pastviny a o vodu zde rovněž nebyla nouze.
Z dochovaných zpráv můžeme rekonstruovat průběh Volské cesty Kravařskem následovně: Od fojtství v Bělotíně, kde se oddělovala od prastaré "cesty národů" vedla přímo k fojtství v Polomi, dále pak k fojtství v Blahutovicích, které dříve stávalo pod kapličkou u rybníka. Odtud cesta pokračovala přes potok Luhu ke dvoru v Polouvsí poblíž tehdejšího fojtství, přes Hůrecký kopec a kolem fojtství v Hůrce k dnešní odbočce silnice k Jeseníku n. Odrou do Bernartic n.Odrou k fojtství, které stávalo v horní části obce. Odtud pak vedla Volská cesta k horní části lesa Hrábí a dále do Nového Jičína k hostinci U kříže, který stával v někdejší křižovatce cest I/48 - I/47 v místě odbočky do Loučky, a pokračovala k Šenovskému dvoru, pravděpodobně v místě dnešního podniku Zemědělské zásobování a nákup, kde byla tenkrát rozsáhlá pastviska.
Od Šenovského dvora (stával tam velký hostinec) vedla cesta k dnešním benzinovým čerpadlům ("Na Šraňku") a podél lesa Roveň k osadě Lapač, k zámečku jihovýchodně od Hukovic (zanikl v průběhu 30. leté války). Dále je možno trasu Volské cesty sledovat k hostinci na samém horním konci Bartošovic (dnes u Kopřivů), odtud přes rozsáhlou luční oblast v trati "Za řiky" k fojtství v Libhošti, kde byly dva napájecí rybníky ("Volárny"). Přes dnešní osadu Borovec a Prchalov pokračovala cesta do Příbora a odtud směrem na Těšín a dále do Haliče. Rozsáhlé změny v krajině, které zasáhly nejen území dnešního Kravařska, by asi neumožnily přesun na takovou dálku ani jedinému dobytčeti.
Pít vodu z nekontrolovatelných zdrojů by se velmi vymstilo a o pastvě při přesunech stád, byť i jen na krátké vzdálenosti, si můžeme nechat rovněž jenom zdát.


Zdroj:Časopis Poodří č. 4/1998
Oldřich Sobek
Z knihy "Moravské Kravařsko"
Vydal: Region Moravské Kravařsko