Menu

Království perníku

Z HISTORIE MĚSTA BRUNTÁLU [ Historie (archivní dokument) ]

Počátky pohnuté a bohaté historie města Bruntálu sahají k prvním letům 13.století. Přesné datum vzniku města neznáme: zakládací listina, stejně jako většina nejstarších listin, privilegií a knih, nepřečkala léta válek, požáry a jiné katastrofy. Takzvaná zakládací listina Bruntálu z roku 1213 byla badateli odhalena jako jedno z falz moravského archiváře Bočka. A tak nejstarším písemným dokladem, ve kterém se poprvé setkáváme se zmínkou o Bruntále, je tzv. Uničovská listina, krále Přemysla Otakara II. z roku 1223. V této listině král Přemysl II. Otakar potvrzuje občanům Uničova práva udělená moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem, povoluje nadále mýtit les po dobu 30 let, přičemž z této doby již uplynulo deset let, a potvrzuje Uničovským totéž magdeburské právo a zvyklosti, " ... které mají naši občané z Bruntálu ...”. Diplomatickým rozborem a interpretací textu dané listiny lze s určitou dávkou jistoty tvrdit, že Bruntál byl městem s magdeburským právem již roku 1213. Je-li tato interpretace správná, lze vznik města Bruntálu klást k roku 1213, přičemž by Bruntál byl městem s nejstarším doloženým městským právem v českých zemích vůbec.

Důvodů k založení Bruntálu měli Přemyslovci několik. Jedním z nich byla nutnost zabezpečit severní hranici Moravy proti vratislavskému biskupství v době, kdy ještě nebyl stanoven pevný průběh hranice v hraničním lese. Bruntál tak byl založen jako daleko vysunuté předmostí v téměř liduprázdném území s cílem kolonizace tohoto pohraničního prostoru. Vysvětluje se tak i skutečnost, že tento cíp Moravy bezprostředně sousedící se zeměmi vratislavských biskupů byl osídlen dříve než jižněji položená a snadněji přístupná území, jako například Rýmařovsko. Dalším z důvodů k založení města bylo objevení drahých kovů v Jeseníkách. Bruntál se od počátku vyvíjel jako hornické město. Těžba rud byla po dlouhou dobu hlavním zdrojem prosperity města. Tato skutečnost se odrazila v městském znaku: v nejstarším vyobrazení městského znaku na listině z roku 1287 je postava horníka.

Zřetelný kolonizační půdorys města potvrzuje, že Bruntál byl založen na zeleném drnu. Pro město byla vybrána výhodná poloha na mírném návrší obtékaném ze tří stran Černým potokem .Jádrem města bylo mírně obdélné náměstí, v jehož rozích se rozbíhala pravidelná uliční síť, která ve stycích s hradbami měla původně brány, nazvané podle měst, k nimž stezky jimi procházející směřovaly - Olomoucká, Nisská a Krnovská. Oproti jiným městům se šachovnicovým půdorysem, vesměs pozdějším, mělo město ještě druhé, menší náměstí a náměstíčko u farního kostela, který byl zasvěcen, jak bylo zvykem ve městech ležících na zemských hranicích, patronu přemyslovské dynastie a zemskému, sv. Václavovi. První zmínka o tomto farním kostele sv. Václava je v nejstarší dochované listině v bruntálském archivu z roku 1295. Bruntál byl záhy zřejmě opevněn, zpočátku plaňkovým hrazením, které obepínalo město přibližně v kruhu. Kamenné hradby byly postaveny zřejmě až v polovině 15.století. Město samo bylo postaveno ze dřeva, teprve později se začínalo používat k výstavbě kamene. Mnohokrát ve své historii podlehlo zhoubným požárům - poprvé v roce 1298. Velikost města v té době lze odhadnout podle počtu várečných domů: Bruntál se svými 109 várečnými domy patřil k největším městům v českých zemích.

Při založení Bruntálu bylo poprvé v dějinách Moravy použito magdeburské městské právo, souhrn práv a výsad obsažených v tzv. saském zrcadle. Bruntál byl odvolacím místem pro města s magdeburským městským právem na severní Moravě - dokonce i pro královské město Olomouc - až do roku 1352. Magdeburské právo zůstávalo v platnosti až do roku 1680, kdy bylo nahrazeno jednotným českým městským právem podle Koldínova zákoníku. Magdeburské právo zajišťovalo městu celou řadu výsad, důležitých pro jeho hospodářský i politický rozvoj. Jednou z nejdůležitějších bylo ustanovení o městské samosprávě. K roku 1348 jsou ve městě doloženi vedle městského fojta (advocatus, iudex) i 4 radní (consules) a 7 konšelů (iurati).

Bruntál požíval stejná práva jako Opava, Krnov a Hlubčice. Nejstarší privilegia udělená městu se nedochovala. Zachovaly se pouze listiny, potvrzující tato dříve udělená privilegia: roku 1279 potvrdila privilegia královna Kunhuta, roku 1305 vévoda opavský Mikuláš I. a roku 1325 vévoda Mikuláš II.

Vedle hornictví byly dalšími zdroji prosperity města i výhodná poloha na živé spojnici vnitrozemí Moravy se Slezskem a bohatý rozvoj řemeslné výroby. S dokladem o vybírání mýta v Bruntále se setkáváme v listině olomouckého biskupa Dětřicha roku 1296.

Bruntál byl původně zeměpanským majetkem, zprvu moravských markrabat, později, po roce 1269 a definitivně od roku 1318, knížat opavských . Při rozdělení Opavska v roce 1377 připadl krnovskému knížeti Janu I. Synové Jana I. Mikuláš a Jan II. zastavili roku 1385 krnovské knížectví opolskému knížeti a ponechali si pouze Bruntál s okolními vesnicemi, které si roku 1405 opět rozdělili. V dělící listině jsou podrobně popsány tehdejší nemovitosti a práva města. Město i okolní vesnice byly rozděleny mezi bratry na dvě části cestou z Krnova do Kočova, čímž byl vyjádřen podíl obou bratří na zděděném majetku. Jejich společným vlastnictvím byly důchody z městských masných a pekařských krámků, městského fojství a společné bylo i patronátní právo nad městskou farou v Bruntále.

Bruntál byl posléze zastavován a vystřídal několik držitelů. Již roku 1397 měl být prodán knížeti Ladislavovi Opolskému. V listině z roku 1459 potvrzující dědičný soud v Dolním Václavově je jmenován Bernard Berka z Násilé, zemský hejtman opavský, podle listiny bydlící v Bruntále a "pán nový tohoto statku od konce do Bruntálu”.

Ve 2 polovině 15.století získal Bruntál i s okolními vesnicemi, budoucím bruntálským panstvím, rod pánů z Vrbna. Původ tohoto rodu není zcela jasný. Vrbnové pocházeli ze slezsko-polského prostředí, pravděpodobně z Vrbna u Lehnice. Na Moravě se objevují Vrbnové v 2.polovině 14.století. Otec prvního majitele Bruntálu z rodu Vrbnů Hynek (Hynčík) získal kolem roku 1439 Hlučín do zástavního držení od opavského vévody Arnošta. Asi roku 1467 (podle jiných až v letech 1473/4) získal Hynkův syn Jan z Vrbna za 3 000 uherských zlatých Bruntál i s panstvím do zástavního držení a již roku 1476 se píše Jan Bruntálský z Vrbna. Je otázkou, do jaké míry získal Jan Bruntálský z Vrbna bruntálské panství na základě příbuzenských vazeb, neboť jeho matka Žofka Berková z Násilé byla sestrou již výše jmenovaného Bernarda Berky z Násilé. Jan Bruntálský z Vrbnav této době, kdy probíhal česko-uherský konflikt, obratně lavíroval mezi králem Vladislavem II. a Matyášem Korvínem: od obou získal roku 1476 důkazy přízně.

Po smrti Jana (I.) Bruntálského z Vrbna roku 1477 přešlo bruntálské panství jako zástava do rukou jeho ještě nezletilých synů Bernarda (I.), Hynka (I.) a Mikuláše. V roce 1496 jim kněžna Barbora z Opavy, Ratiboře a Krnova potvrdila zástavní držení Bruntálu na 10 let a po uplynutí této lhůty, v roce 1506, jim společně se svým zetěm Jiřím ze Šelemberka a Kosti předala bruntálské panství s městem, zámkem, sedmi osedlými a třemi pustými vesnicemi, doly na zlato, stříbro, měď a olovo jako alod, to je do přímého vlastnictví, s podmínkou, že bruntálské panství zůstane i nadále ve svazku s krnovským knížectvím. Pánové z Vrbna se však v průběhu dalších let orientovali na Opavsko, které od roku 1511 bezprostředně podléhalo českému králi, a před prodejem krnovského knížectví Jiřímu Hohenzollernskému v roce 1523 získali od krále Ludvíka souhlas s vtělením bruntálského panství do knížectví opavského. Bruntálské panství náleželo k Opavsku přes odpor Hohenzollernů, kteří odmítli vymazat bruntálské panství z krnovských zemských desek, snažili se získat bruntálské doly a posléze panství i koupit, od roku 1524 až do roku 1639.

Město Bruntál i s panstvím vlastnilo současně několik členů rodu, aniž by došlo k dělení majetku. Bratři Bernard, Hynek a Mikuláš vlastnili panství společně až do roku 1511 (1513 ?), kdy po odchodu Mikuláše na statek Ruda u Ratiboře zůstali na panství Bernard a Hynek, který se v roce 1528 stal prvním opavským zemským hejtmanem. Po Bernardově smrti v roce 1529 žili s Hynkem v majetkovém společenství na panství jeho synovci a Bernardovi synové Jan starší (II.), Albrecht a Štěpán starší (I.). Po smrti Albrechta v roce 1541 a Hynka v roce 1543 vlastnili Bruntál bratři Jan starší a Štěpán starší společně se svým bratrancem, synem jejich strýce Mikuláše, Bartolomějem. V roce 1553 (1554 ?) si Vrbnové, kteří mezitím získali další statky rozdělili majetek: Mikulášův syn Bartoloměj získal Náměšť, Albrechtův (>1541) syn Jan Velké Heraltice, Bernardův syn Štěpán starší (I.) Hlučín a jediným vlastníkem panství Bruntál zůstal Bernardův syn a Štěpánův bratr Jan starší (II.) z Vrbna. Jan starší z Vrbna byl významnou osobností stavovské obce - vystupoval jako císařský rada Ferdinanda I., v letech 1543-1554 byl vrchním zemským komořím opavským a v letech 1554-1559 zemským hejtmanem opavským. Po jeho smrti v roce 1559 vlastnili panství Bruntál jeho synové Bernard (II.) a Štěpán mladší (II.), fakticky však i před Štěpánovou smrtí v roce 1567 vládl Bernard sám. Po jeho smrti v roce 1582 převzal panství jeho bratr a tudíž třetí syn Jana staršího Hynek starší (II.) z Vrbna, bezesporu nejvýznamnější člen rodu od roku 1572 opavský zemský hejtman a v letech 1590-1594 moravský zemský hejtman. Hynek starší z Vrbna byl jedním z nejbohatších šlechticů v zemi, vedle panství bruntálského vlastnil panství Velká Bystřice, Branná a Helfštejn, a dokázal si získat a udržet přes své protestantské vyznání přízeň císařů Ferdinanda I., Maxmiliána II. i Rudolfa II. Po jeho smrti v roce 1596 za jeho nástupců, zprvu jeho synů Štěpána (III. - vlastnil) panství v letech 1596 až 1601) a Jana mladšího (III.) z Vrbna (1601-1608) a posléze synů Jana mladšího Hynka mladšího (III.) z Vrbna a Bernarda (III.) z Vrbna (společně drželi panství Bruntál v letech 1608-1613, po Bernardově smrti pouze Hynek mladší do roku 1614) nastává již soumrak moci bruntálské větve pánů z Vrbna.

Bruntálské panství, hlavní mocenskou základnu rodu, získali Vrbnové počátkem 16.století v důsledku předchozích válek značně zpustošené. Velký úpadek zaznamenala zejména těžba rud. Vrbnové proto sami přímo jako těžaři nevystupovali, důlní podnikání však podporovali. Před rokem 1550 založili Andělskou Horu, které v roce 1556 Jan starší z Vrbna propůjčil hornická práva po vzoru Jáchymova, v roce 1611 se stalo svobodným horním městem Vrbno. Snaha získat vliv a podíl na důlním podnikání vedl Vrbny ke sporům s těžaři, kteří se cítili ve svých právech a svobodách právem ohroženi.

Vedle zlata a stříbra vzrůstal význam těžby železa. Ke zpracování železné rudy pracovaly na panství hamry a dmýchadlo u Bruntálu (1548), kovárny u Suché Rudné (od1405), v Mezině (1567) i jinde. Na panství jsou doloženy v 16.století i sklárny u Andělské Hory a pily, kterých bylo podle popisu panství z roku 1579 celkem 7.

Vrbnové v polovině století znovu osídlili vesnice pusté v důsledku předchozích válek i moru, který vylidnil řadu vesnic v roce 1545 a počátkem 60.let přistoupili i k zakládání nových vesnic.

Pro město Bruntál samotné však vláda Vrbnů znamenala okleštění a ztrátu řady důležitých práv a privilegií původního svobodného královského města. Napětí mezi novou vrchností a měšťany vyvrcholilo za Jana staršího z Vrbna, který usiloval získat vesnice Mezinu, Obornou, Novou Vésku a Fürdorfel, patřící dosud městu. Když pro přestavbu bruntálského zámku vymáhal v roce 1556 robotu nejen na poddaných okolních vesnic, ale uložil pomocné práce při dopravě stavebního materiálu i občanům města, vyslali pobouření měšťané deputaci k opavskému sněmu. Poté, co byla deputace po návratu uvězněna na bruntálském zámku, vzbouřili se měšťané a spolu s poddanými z okolních vsí dobyli zámek a uvěznili manželku i děti Jana staršího. Jan starší z Vrbna pomocí vojska vzpouru potlačil a vzbouřence potrestal Poddaní z vesnic byli od té doby povinni robotou, město Bruntál ztratilo v roce 1557 dědičné fojtství, zisky z výkonu práva, svobody a všechny další důchody, které připadly majiteli panství. V roce 1568 muselo město odstoupit Bernardovi (II.) z Vrbna i 4 výše jmenované vesnice, za které však získalo část fojtských oprávnění, pivovar, sladovnu, dávku z výčepu vína a lázně.

Přes ztrátu postavení svobodného města a některých práv prožíval Bruntál v 16.století období rozkvětu. Významně se rozvíjela cechovní výroba: v roce 1522 zprostředkoval cech krnovských pláteníků pořízení opisu krnovského cechovního řádu bruntálským tkalcům, kteří byli od té doby sdruženi v samotném cechu, významným byl cech pekařský, k roku 1602 je doložen cech krejčovský a roku 1612 cech řeznický. Rozvoj řemesel podporovali i pánové z Vrbna, kteří potvrzovali cechovní listy a řády.

Poloha Bruntálu na živé spojnici vnitrozemí českých zemí se slezskou oblastí z něj učinila za výrazné podpory pánů z Vrbna významné centrum obchodu. V roce 1535 udělil císař Ferdinand I. Bruntálu právo konat 2 jarmarky ročně, roku 1558 právo konat nový jarmark a týdenní trh, v roce 1576 vymohl Bernard (II.) z Vrbna na císaři Rudolfovi II. další jarmark. Koncem století mělo město právo konat 4 výroční trhy, 2 koňské a 2 dobytčí.

V 16.století se změnila i tvář města, které bylo přebudováno v renesančním slohu a lépe opevněno vybudováním nových bašt. Jan starší z Vrbna zahájil v polovině století renesanční přestavbu bruntálského zámku, ve které pokračoval jeho syn Hynek starší z Vrbna a vnuk Jan mladší z Vrbna. Renesančních úprav se dočkal i farní kostel, ke kterému v roce 1585 přistavěl Hynek starší rodinnou hrobku s kaplí. Z období jeho vlády pravděpodobně pocházejí i renesanční náhrobky pánů z Vrbna ve farním kostele. Za Bernarda (II.) z Vrbna vzniklo ve 2.polovině 16.století Nisské předměstí, kde v roce 1584 založili Hynek starší z Vrbna nový špitál. Město mělo lázně i školu, která je doložena k roku 1560. Existenci škol potvrzuje i luterský církevní, školský a oddací řád pro panství Bruntál a Ranná, který vydal Hynek starší z Vrbna v roce 1584 a opětovně obnovil v roce 1591 a 1592. Hynek starší z Vrbna jako horlivý vyznavač luterství, ke kterému přešli bruntálští Vrbnové v polovině 16.století Janem starším z Vrbna, nutil v těchto řádech své poddané přijmout jeho víru, jak to vyjádřil v úvodní části svého řádu: "Tak jako já sám jsem byl od dětství vychováván v náboženství augsbursko-evangelickém, tak i všichni moji poddaní nyní i v budoucnu budou tohoto vyznání ...”. Na zámku zřídil v roce 1591 Hynek starší tiskárnu, ve které se tiskly protestantské postily a modlitební knihy. Jeho nákladem zde byla česky vytištěna evangelická Postilla opavského kněze Martina Filadelfa Zámrského. Na nátlak olomouckého biskupa musela být tiskárna přestěhována do Jezdkovic a později do Loděnice.

Za vlády pánů z Vrbna hostilo město ve svých zdech několik panovníků: v roce 1515 polského krále Zikmunda, bratra českého krále Vladislava II., v roce 1577 císaře Rudolfa II. a v roce 1611 císaře Matyáše.

17.století začínalo ve znamení úpadku moci pánů z Vrbna: roku 1614 po smrti Hynka mladšího z Vrbna získali Bruntál Vojskové z Bogdunčovic, kteří jej drželi až do roku 1617. V květnu 1617 koupil bruntálské panství za 150 600 tolarů opavské měny příslušník heraltické větve rodu pánů z Vrbna Jan (IV.) z Vrbna a na Heralticích, který byl zároveň posledním majitelem Bruntálu z rodu Vrbnů. Jan z Vrbna a na Heralticích se jako stoupenec kalvinismu připojil ke stavovskému povstání proti Habsburkům a v roce 1619 se stal jedním z direktorů. V únoru 1620 hostil Jan z Vrbna a na Heralticích v Bruntále "zimního” krále Fridricha Falckého, který ho jmenoval zemským hejtmanem. Po porážce stavovských vojsk na Bílé hoře Jan z Vrbna a na Heralticích uprchl ze země (zemřel v roce 1642).

Bruntálské panství bylo císařem Ferdinandem II. zkonfiskováno a v červenci 1621 předáno řádu německých rytířů, jehož velmistrem byl v té době císařův bratr Karel (1619-1624). Císař tak vyrovnal dluh, který měla vůči řádu habsburská dynastie: arcivévoda Maxmilián, bratr císařů Rudolfa II. a Matyáše a bratranec císaře Ferdinanda II., se zadlužil u řádu německých rytířů vypůjčením prostředků na svou neúspěšnou polskou kandidaturu v roce 1587. Maxmilián, který sám byl v letech 1590-1618 velmistrem řádu německých rytířů, se zavázal dluh vyrovnat buď 10 000 zlatými ročního příjmu nebo 200 000 zlatými jednorázového vyrovnání.

Řád německých rytířů, který vznikl v Palestině v roce 1198 ze špitálního bratrstva brémských kupců, se snažil získat na severní Moravě a ve Slezsku vedle panství bruntálského i další náhradu ze ztracená řádová území v Prusku: roku 1623 se zmocnil panství sovineckého, roku 1696 koupil panství bouzovské, v roce 1707 Dolní Dlouhou Loučku, 1837 statek Hrabyně a další. Ve své snaze vytvořit rozsáhlou doménu řád narazil na Karla z Lichtenštejna, který vlastnil od roku 1613 knížectví opavské a v roce 1622 získal jako konfiskát po Janu Jiřím Krnovském knížectví krnovské. Karel z Lichtenštejna dokazoval protiprávnost předání bruntálského panství řádu německých rytířů, neboť mu jako vévodovi opavskému, ke kterému bruntálské panství náleželo, mělo zkonfiskované panství propadnou. Spor, který nabýval i podobu obchodní války, se vlekl léta; i proto řád usiloval o to, aby jeho bruntálské panství bylo vyňato z pravomoci opavského knížectví. Podařilo se mu to v roce 1639, kdy bylo bruntálské panství povýšeno na status minor a jako takové podřízeno přímo ústřední slezské vládě ve Vratislavi.

Nově získaná panství na Moravě a ve Slezsku se stala komorní komendou řádu pod přímou správou velmistra. Protože velmistři, jejichž oficiálním sídlem byl Mergentheim v Německu a od roku 1809 Vídeň, v Bruntále až na výjimky nesídlili, zřídili v roce 1625 v Bruntále místodržitelství, jehož pravomoc zasahovala i na panství sovinecké. Místodržící zastupoval velmistra ve výkonu moci správní, soudní a trestní. Do zrušení místodržitelství v roce 1820 se v Bruntále vystřídalo 13 místodržících: Jiří Vilém z Elkershausenu, zvaný Klüppel (1625-1641), Augustin Osvald z Lichtenštejna (1641-1653), Jan Kašpar z Ampringenu (1653-1664, v letech 1664-1684 velmistr řádu), Jan Adolf Rau z Holzhausenu (1664-1670), Jan Vilém ze Zocha (1670-1682), Filip Adolf z Hohencku (1682-1687), Filip Benedikt z Gelnhausenu (1687-1706), Bedřich Vilém z Harstallu (1706-1731), František Zikmund ze Sachsenhausenu (1731-1748), Fridrich Vilém z Wildensteinu (1748-1770), Maxmilián Xaver z Riedheimu (1770-1797), František Josef z Thierheimu (1797-1806), Karel Josef z Bourscheidtu (1806-1820).

Nově nabytá panství se stala zdrojem hospodářské i politické moci řádu německých rytířů. Řád proto cílevědomě a soustavně usiloval o rozvoj a dosažení vysoké efektivnosti hospodářství na svých statcích. Podporováno bylo zejména železářství zakládáním nových hamrů. Zvýšená potřeba dřeva pro staré i nově zakládané železářské podniky nutila řád věnovat zvýšenou péči o lesy: např. již v roce 1634 byl vydán první lesní řád. Ve snaze podpořit hospodářský rozvoj byla poskytovány poddaným různé úlevy - např. v roce 1630 upustil místodržící Jiří Vilém z Elkershausenu od vymáhání dluhů, v roce 1672 vydal velmistr Jan Kašpar z Ampringenu tzv. Velké privilegium, kterým poskytoval úlevy při těžbě dřeva z panských lesů na obnovu domů a zničených veřejných zařízení, omezil počet robot a povinností poddaných.

S nástupem řádu německých rytířů byla zahájena rekatolizace převážně nekatolického obyvatelstva panství. Již v roce 1623 byl do Bruntálu uveden katolický farář, v roce 1625 povolal velmistr Jan Eustach z Westernachu (1625-1627) do města opavské jezuity. Protože ještě v roce 1627 bylo téměř 75 % obyvatel nekatolíky, přistoupil řád od roku 1628 k tvrdšímu přesvědčovacímu postupu - nejúčinnějším přesvědčovacím prostředkem bylo ubytování vojáků u zatvrzelých poddaných. Již následujícího roku nešly ke zpovědi jen 4 osoby a podle hlášení z roku 1656 byli katolíky až na dvě osoby již všichni poddaní řádu. Nedostatek duchovních vedl místodržícího Jiřího Viléma z Elkershausenu v roce 1628 ke zřízení alumnátu v Bruntále, který byl v roce 1687 zrušen a v roce 1715 opět obnoven Ondřejem Josefem Urbanem.

Třicetiletá válka způsobila Bruntálu nesmírné škody a jeho velký úpadek. Od listopadu 1621 do února 1622 držela město posádka Jana Jiřího Krnovského, v únoru 1622 obsadili Bruntál císařští spojenci Sasové. V roce 1626 téměř bez boje Bruntál dobyli Dánové, kteří přitom zajali místodržícího Jiřího Viléma z Elkershausenu. Na místě, kde byl místodržící na útěku Dány zajat, byl později postaven pamětní sloup, zvaný Klüppelův. Po Dánech obsadili Bruntál opět císařští. Ve čtyřicátých letech 17.století Bruntál několikrát dobyli a vyplenili Švédové - v roce 1642 vojska generála Torstensona, v roce 1643 vojáci Wrangelovi, roku 1645 jednotky generála Königsmarcka a v roce 1648 muži generálmajora Müllera.

Město, které v roce 1643 vyhořelo, bylo kromě tíživých kontribucí a drancujících posádek postiženo i morovými epidemiemi, a to v roce 1633 a opět 1647, kterým podlehla polovina obyvatel města. Není divu, že po válce byl Bruntál označován jako polorozbořený.

Obnovu válkou zpustošeného panství zahájil Jan Kašpar z Ampringenu, v letech 1653-1664 místodržící řádové komendy bruntálské a sovinecké, v letech 1664-1684 velmistr řádu a od roku 1682 doživotní kníže bruntálský, neblaze proslulý nemilosrdným pronásledováním protestantů v Uhrách. K oživení hospodářského života ve městě i na celém panství směřovala řada Ampringenových nařízení a opatření. Vedle již zmiňovaného tzv. Velkého privilegia z roku 1672 podporoval Jan Kašpar z Ampringenu rozvoj železářství založením nových hamrů v údolí Bílé Opavy v roce 1673 (dnešní Ludvíkov), potvrzoval a vydával privilegia řemesníkům - v roce 1669 tak například obdrželi svá privilegia bruntálští soukeníci. Hospodářským opatřením byl i policejní řád pro bruntálské a sovinecké panství z roku 1667, neboť jeho ustanovení omezující nákladné sňatky, křtiny a svatby, stanovení povoleného množství vypitého piva a další nařízení včetně nabádání poddaných k šetrnosti měly zabránit zbytečnému zadlužení a zruinování poddaných, kteří pak nebyli schopni plnit všechny své poddanské povinnosti.

V době Ampringenova působení ožila ve městě i stavební činnost: zámek, těžce poškozený při vpádech Švédů, byl opraven a částečně upraven, věž farního kostela získala osmibokou nástavbu, ve které bývala strážnice, a barokní kopuli (dokončeno 1690), na Nisském předměstí byla postavena v roce 1674 kaple sv. Michala a na Uhlířském vrchu byla z popudu předchozího místodržícího Augustina Osvalda z Lichtenštejna postavena v letech 1653-1655 kaple Panny Marie Pomocné.

Pro šestitřídní latinskou školu v Bruntále, která byla chápána jako přechod ke gymnáziu, vydal Jan Kašpar z Ampringenu v roce 1663 nový školní řád; v roce 1675 však byla tato škola zredukována na školu čtyřtřídní.

Přes poválečnou obnovu panství Bruntál již nedosáhl postavení, bohatství ani významu, který město mělo v předbělohorském období. Původní lesk městu nevrátilo ani povýšení bruntálského panství na status minor v roce 1639, ani léta 1682-1684, kdy bylo centrem knížectví, ani výstavba nových budov. V 18.století navíc postihly město další katastrofy, které ho přivedly do hlubokého úpadku. V roce 1714 postihl Bruntál orientální mor, který dodnes připomíná sloup Nejsvětější Trojice z roku 1715 na náměstí. Další mor byl do města zavlečen v roce 1739. Velkému požáru v roce 1748 podlehla velká část města - vyhořel kostel, fara, radnice a 46 domů. Hned následujícího roku postihlo město rozsáhlé krupobití. Skutečnou tragédií však byl požár v roce 1764; s výjimkou zámku, piaristické koleje a 30 domů lehlo popelem celé město; při tomto obrovském požáru byly zničeny téměř všechny dokumenty k historii města. Městu se nevyhnuly útrapy válek slezských (1740-1742, 1744-1745), války sedmileté (1756-1763) i války o dědictví bavorské (1778-1779), kdy byl v Bruntále zřízen štáb císařských armád.

Přes nesmírně těžké poměry poznamenalo toto období významným způsobem tvářnost města. Bruntál byl zcela změněn řadou barokních staveb. Nejrozsáhlejší a nejvýznamnější stavbou v této době byla výstavba piaristické koleje s kostelem v souvislosti se zřízením piaristického gymnázia ve městě. Řád piaristů, který vznikl v roce 1621 ze školského bratrstva Josefa Kalasánského a který se zabýval dobročinnou činností a výukou, přivedl do Bruntálu arcibiskup mohučský a biskup vratislavský, velmistr řádu německých rytířů František Ludvík Falcko-Neuburský (1694-1732) v roce 1731. Současně byla zahájena výstavba koleje, která byla dokončena v roce 1738. V letech 1739-1752 byl k této koleji přistavěn kostel Panny Marie Těšitelky. Piaristické gymnázium bylo v letech 1731-1752 jako nižší pouze čtyřtřídní, v roce 1752 bylo přeměněno ve vyšší se šesti třídami. Po zásahu osvícenského státu bylo bruntálské piaristické gymnázium zrušeno v roce 1777.

Barokně byl upravován i farní kostel: v letech 1729-1731 k němu byly přistavěny barokní boční kaple a v roce 1782 byla dokončena barokní úprava věže po požáru 1764. V letech 1755 až 1758 byl na Uhlířském vrchu postaven na místě původní poutní kaple barokní kostel. V letech 1766-1769 byl velmistrem Karlem Alexandrem Lotrinským (1761-1780) barokně přestavěn zámek. Barokní podobu také získaly měšťanské domy na náměstí.

Ve městě byla již v roce 1701 postavena střelnice a založena střelecká společnost. V roce 1748 byl ve městě zřízen poštovní úřad a v roce 1750 byla do Bruntálu přeložena poštovní stanice z Andělské Hory.

V roce 1795 založil vicemístodržitel František Josef z Thierheimu (místodržitel v letech 1797-1806) zámeckou kapelu, jejíž činnost úzce souvisela s ochotnickým divadelním souborem, pro který zřídil v roce 1798 na zámku v Bruntále z koníren divadelní sál. V tomto divadle vystupoval a později i režíroval Josef František Krones, otec slavné bruntálské rodačky, oblíbené vídeňské herečky a operní zpěvačky Terezie Kronesové (1801-1830).

Nový rozmach přinesl městu nástup průmyslové výroby koncem 18. a v 19.století. V Bruntále vznikla řada továren, orientujících se převážně na textilní výrobu. V polovině 19.století město patřilo k nejdůležitějším střediskům lnářského průmyslu v českém Slezsku. V zájmu rozvíjejícího se průmyslu byla modernizována silniční síť, v roce 1872 bylo město napojeno na železniční trať Olomouc - Opava. Průmyslový rozvoj se projevil i na růstu počtu obyvatel: v roce 1805 žilo v Bruntále 2 823 obyvatel, v roce 1900 již 7 582. Město změnilo svou tvář i výstavbou řady nových budov. V roce 1885 byla otevřena v Bruntále vůbec první veřejná nemocnice v celém českém Slezsku. Druhá polovina 19.století je v Bruntále rovněž obdobím vzniku řady středních a odborných škol. V roce 1866 byla v Bruntále zřízena řemesnicko-živnostenská škola. Úsilí města o obnovení gymnázia na místo v roce 1777 zrušeného piaristického gymnázia bylo korunováno úspěchem v roce 1871; státní nižší gymnázium však bylo již roku 1889 zrušeno, ale v roce 1908 bylo otevřeno vyšší gymnázium, roku 1909 přeměněno, na státní reálné gymnázium. Pro toto gymnázium byla v letech 1909-1912 vybudována nová budova.

Prudký rozvoj textilního průmyslu v Bruntále a potřeba vychovat pro jeho potřebu odborníky vedla v roce 1877 ke vzniku státní odborné školy tkalcovské. Obdobně snaha vychovat odborníky pro zemědělství byla příčinou otevření zemědělské školy v Bruntále v roce 1908. Pro tuto školu byla v letech 1907-1908 vybudována zcela nová budova.

Rostoucí význam města se zákonitě projevil i v jeho postavení: po zrušení patrimoniální správy v polovině 19.století se Bruntál stal sídlem okresního úřadu a okresního soudu.

Po první světové válce došlo i v Bruntále k pokusu o iredentistický puč, který byl potlačen v prosinci 1918 československým vojskem. V následujících letech první Československé republiky se v Bruntále konstituovala aktivní česká menšina. Do Bruntálu přišli čeští úředníci, vojáci, železničáři; přesto tvořilo české obyvatelstvo v Bruntále pouze nepatrnou menšinu. Její kulturní a společenský život se soustředil do několika organizací, z nichž nejvýznamnější byla pobočka Matice opavské pracující v Bruntále od svého založení v roce 1921 pod názvem Vzdělávací spolek Praděd. Významná byla i činnost Sokola a Svazu českých turistů. Česká menšina v Bruntále usilovala i o vybudování českého školství. Jako první byla v Bruntále otevřena v roce 1924 česká mateřská škola matiční, v roce 1925 zahájila v Bruntále vyučování Česká státní obecná škola matiční. Pět let po otevření české obecné školy byla v Bruntále otevřena v roce 1930 i státní matiční škola měšťanská. Německé obyvatelstvo města podléhalo od počátku 30.let sílícímu nacionalismu. Vývoj vyvrcholil v dramatických dnech podzimu 1938: koncem září 1938 se pokusili bruntálští Němci povstáním převzít moc ve městě. Československá armáda ještě obnovila pořádek, ale již zakrátko, po mnichovském diktátu, byl Bruntál obsazen německým vojskem.

V květnu 1945 bylo město osvobozeno, v průběhu let 1945 až 1946 osídleno českým obyvatelstvem. Nadále zůstalo jako okresní města významným centrem oblasti. Negativně se však projevila likvidace textilního průmyslu v 50.letech, neboť zmizel tradiční zdroj obživy obyvatel. Ve snaze nahradit úbytek pracovních příležitostí ve městě a stabilizovat tak osídlení města byly ve městě vybudovány nové závody. Kromě závodu Automobilových opraven ostatní nově budované závody, zejména Lisovny nových hmot a hydrometalurgický závod, měly od prvopočátku značné problémy s výrobními programy a odbytem svých výrobků. Tyto potíže závodů vzrostly zejména v souvislosti se změnami hospodářskými po roce 1989. Město poznamenala rovněž rozsáhlá moderní výstavba: vznikla nová sídliště, administrativní, sportovní a školní budovy. V Bruntále vznikly další školy - v roce 1958 zahájilo výuku odborné učiliště stavební, v roce 1960 střední zemědělská technická škola, v roce 1962 střední průmyslová škola strojní a textilní.

Město Bruntál se svými památkami a svou atraktivní polohou v podhůří Hrubého Jeseníku má v dnešní, dynamicky se rozvíjející době, možnost se stát významným střediskem turistického ruchu.



PhDr. Tomáš Niesner

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.muBruntal.cz

AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) org. 56, 10.05.2006 v 16:00 hodin